Pozdní intimita
05/06/21–29/08/21

Obecně vzato představuje intimita nejzazší kout a nejniternější obsah našeho soukromí. V rovině komunikace se vyznačuje nejvyšší mírou důvěrnosti. Ostatně latinský výraz intimus znamená nejtajnější a nejvnitřnější, ale rovněž nejdůvěrnější. Důležitou součástí naší historicko-kulturní situace je přitom fakt, že tyto nejskrytější a nejdůvěrněji sdělované obsahy představují jedno z těžišť umělecké tvorby.

Výstava Pozdní intimita reaguje na tlak na zveřejňování soukromého, kterému intimita v současnosti čelí. Je patrný jak v masmédiích, tak i na sociálních sítích programovaných tak, aby využívaly potřebu společenského přijetí a odměny, a přítomný i ve skrytém sledování a analýzách našeho chování ve fyzickém a digitálním prostoru. Stále více si uvědomujeme, že nejzazším cílem tohoto tlaku je získat materiál, který lze tržně nebo mocensky zhodnotit. Proto narůstá také význam zodpovědnosti za to, jak se soukromým a intimním nakládáme v umění.

Hlavní záměr výstavy spočívá v prozkoumání rejstříku strategií, které současní fotografové a fotografky uplatňují vůči vztahovosti a důvěrnosti. Jejich přístupy vždy odrážejí delikátnost tématu, jímž se rozhodli zabývat, a výstava sama sleduje prostor vznikající mezi záměrnou nedoslovností, opatrným našlapováním, metaforičností a respektem k tomu, co zůstává skryté a nedostupné dokonalému poznání.