Výstava prezentuje tvorbu deseti malířských osobností, které v hlasování návštěvníků na výstavě Hledá se mistrovské dílo (08/10/2023–26/05/2024) skončily na konci, a zároveň jsou dějinami umění dlouhodobě opomíjené. V posledních desetiletích jim nebyla věnována téměř žádná odborná výstava ani monografie: Augustin Němejc (1861–1938), Ferdinand Engelmüller (1867–1924), Karel Boháček (1886–1928), Antonín Pelc (1895–1967), Karel Meisner (1904–1979), Alois Vitík (1910–1972), Jarmila Zábranská-Sychrová (1910–1991), Otta Mizera (1919–1952), Willy Horný (1933–1982), Jaroslav Jeřábek (1936–2022).
Výstava hledá odpověď na otázku, proč se některé výtvarné umělkyně a umělci (posmrtně) proslaví, a jestli je pozice v kánonu skutečně jedinou formou uměleckého úspěchu. Každý z vystavených autorů totiž uspěl v určitém ohledu, ať už šlo o získání ocenění a zakázek, pedagogické působení, regionální slávu anebo uživení se vlastní tvorbou. Jejich jména se pouze nedostala do učebnic. Jsou tedy skutečně méně úspěšní než ti umělci a umělkyně, na které se dnes v galeriích stojí fronty, ale přitom za života třeli bídu s nouzí? A je tvorba opomenutých osobností doopravdy méně kvalitní? Nechť návštěvníci posoudí sami.
Výstava byla podpořena Ministerstvem kultury České republiky a Statutárním městem Hradec Králové.