Tears for Fears je britská synthpopová hudební skupina založená v 80. letech minulého století. Její jméno je inspirováno tzv. primární terapií, rozvíjenou americkým psychologem Arthurem Janovem. Ta je založena na zkoumání potlačených bolestí z dětství, které můžou být příčinou problémů přetrvávajících do dospělosti. „Slzy místo strachu“ pak odkazují k představě pláče jako ozdravného způsobu, jak se zbavit strachu či úzkostí. Aspekt vyrovnávání se s (environmentálním) žalem i skrze apropriaci popových písní je úzce spjat se životem multimediální umělkyně Juliany Höschlové a do její tvorby se propisuje už několik let. Klíčovou inspirací pro výstavu je motiv vody ve formě potoka v místě autorčina bydliště. Jeho podoba a zvuk se však s postupující klimatickou změnou proměňují a hmatatelně tak otvírají otázky: jak se vyrovnávat s mizením něčeho, nad čím nemáme kontrolu? Jak oplakávat tak, abychom nezůstali v pasivní rezignaci a naopak získali sílu nacházet nové cesty? Dokážeme se smířit s tím, že podoba světa, na kterou jsme zvyklí, už neplatí a život se v některých oblastech stává nemožným?
Juliana Höschlová do prostoru Černé kostky přenáší svou zkušenost upřímného a ryzího žití v souladu s konkrétním místem v Krkonoších, jehož se stala součástí. Uprostřed místnosti tak nechává zářit skleněný klenot ve tvaru řečiště potoka z údolí, v němž žije, naplněný jeho vodou. Instalace zahrnuje také zářivě barevné malby silně ohrožených druhů krkonošských květin. Ve vystaveném videu Everybody Wants to Rule the World autorka přetváří stejnojmennou píseň od zmíněné kapely v mírně hororovou esej s nadějnými záblesky, zároveň zdůrazňující stesk po něčem, co mizí. Skrze umělecký jazyk nachází umělkyně možnosti, jak se zbavit strachu z budoucnosti a zkusit se nebát konat, a to dohromady v propojení s dalšími, i mimolidskými bytostmi. Jelikož pozdě je, ale stále jsme tu spolu a stále je co dělat pro to, aby nebylo ještě hůř.
JULIANA HÖSCHLOVÁ (*1987) vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze, během studií absolvovala roční stáž na Tchaj-wanu a nyní žije a pracuje v Krkonoších. Dlouhodobě se zajímá o vztah mezi člověkem a prostředím, ve kterém žije. V roce 2010 získala cenu NG 333. Na domácí scéně vystavovala v Národní galerii Praha, v Domě umění města Brna, v galerii GAMPA, v experimentálním prostoru NoD, MeetFactory, Karlin Studios nebo v Galerii 35m2. V zahraničí např. v Akademie Graz v Rakousku, na bienále v Oděse, v Pince project v Budapešti, v galerii VT Artsalon v Tchaj-peji, v islandském Reykjavíku a letos také na mezinárodní přehlídce umění TIVA v Tchaj-peji. Zúčastnila se řady rezidenčních pobytů v zahraničí: v Rakousku, Maďarsku, na Tchaj-wanu nebo na Ukrajině. Je spoluzakladatelkou projektu Návštěva, který se zaměřoval na prezentaci video-artu s potenciálem kritického myšlení, a v roce 2010 realizovala projekt mapující tchaj-pejskou současnou uměleckou scénu Field / Políčko. Krátce před pandemií se také podílela na organizaci platformy Umění pro klima.
Výstava byla podpořena Ministerstvem kultury České republiky a Statutárním městem Hradec Králové.
