V článku Vyznání pseudoavantgardisty (1994) Robakowski napsal, že na sebe vzal roli „organizačního dronu“, jehož cílem je šíření energie. Výstava obsahuje fotografické objekty z období skupiny ZERO-61, kterou založil s dalšími umělci v Toruni. Dále rané filmy: časosběrné záznamy; filmy vzniklé bez použití kamery nebo filmové performance testující vztah kamerového „vidění“ a vlastního těla. Akce Výprodej nábytku (Wyprzedaż mebli, 1971) již spadá do období avantgardní skupiny Warsztat Formy Filmowej (WFF), kterou založili studenti a absolventi lodžské filmové školy. Ve svých analýzách jazyka filmu a médií se inspirovali východoevropskou konceptuální tradicí. Od počátku 70. let rozvíjeli mezinárodní kontakty a vystavovali v zahraničí.

Další možnost výměny energií poskytla Galerie výměny (Galeria Wymiany), kterou Robakowski založil s Małgorzatou Potockou ve vlastním bytě v roce 1978 jako osobně koncipovaný archiv nezávislého umění. Po politických událostech v roce 1981 Robakowski rezignoval na profesorskou pozici na filmové škole v Lodži. Přiklonil se k intimnějším formám práce s obrazem. Ve filmu O prstech (O palcach, 1982) své osobní historie vyprávějí umělcovy prsty. Film Z mého okna (Z mojego okna) tvoří komentované záznamy pořízené z okna autorova bytu z let 1978–1999.

Robakowski pokračuje ve vytváření osobních, často ironicky pojatých videoperformancí, vztah reality a jejího zobrazení zkoumá také ve fotografických cyklech. Jeho přesvědčení, že umění je především výměnou energií, je vyjádřeno ve videu Energetický manifest! (Manifest energetyczny!, 2003). V Robakowského díle lze sledovat vývoj pohyblivého obrazu ve východní Evropě a hledání alternativ k oficiálnímu umění.