Ladislav Jan Pospíšil (1848–1893), trutnovský rodák a náměstek královéhradeckého starosty, se během své kariéry významně zasloužil o zboření josefínských hradeb.
Jednání o výstavbě pomníku osvoboditele Hradce Králové od hradeb trvalo poměrně dlouho, celých 40 let. Dne 4. prosince roku 1926 byl schválen návrh uměleckého odboru pro přípravy pomníku; akademický sochař Josef Václav Škoda a architekt Jaroslav Stejskal měli společně připravit dva návrhy.
První měl být umístěn těsně pod Sokolskou stezku a druhý počítal s prostorem naproti zámečnické škole. Nakonec byl architektem zvolen Jan Rejchl. Právě podle Škody a Rejchla schválila v říjnu 1930 městská rada stavbu pomníku. Komise následně uznala, že nejvhodnější bude prostor před schodištěm k Husovu domu. Pospíšilův pomník byl tedy dne 25. června 1933 umístěn u ústí třídy, rovněž pojmenované po Pospíšilovi, a to na místě, kde v roce 1884 začalo symbolické bourání hradeb. V dubnu téhož roku byla svěřena sochařská práce na pískovcovém pomníku firmě V. Škoda a syn. Tehdy se znovu objevila myšlenka postavit pomník z kvádrů bývalé pevnosti. Po 40 letech však už žádné vhodné nezbyly, a proto byl sokl vytvořen ze žuly.
Osvoboditel Hradce Králové od pout hradebních je prezentován s čistou lehkostí, plány v ruce a s milým úsměvem, ale i s důrazností a cílevědomostí ukrytou za elegantním žaketem. Představuje tak intelektuála a politika zároveň. Nejprve měl být pomník odhalen 6. března 1933 ke 40. výročí politikovy smrti a současně v předvečer narozenin „Prezidenta Osvoboditele“. Sochař Škoda však požádal o prodloužení lhůty ke zhotovení pomníku do 15. dubna. Následně předal do Bartákova kovoliteckého závodu v Praze-Hrdlořezích kašírovaný model, podle kterého bylo dílo odlito do bronzu.
Městská rada se tedy nakonec shodla na datu slavnostního odhalení 25. června roku 1933.
Při nacistické správě byl pomník označen za nebezpečný symbol a odvezen do sběru, jediné, co po něm zůstalo, byl žulový piedestal s nápisem „Lad. Jan Pospíšil osvoboditel města od pout hradebních.“ Bronzová plastika nebyla naštěstí roztavena ani ztracena a mohla se tak 7. října roku 1946 vrátit na své původní místo; Josef Václav Škoda se podílel na její reinstalaci.
