Sběratelství výtvarného umění je jednou z činností, jíž moderní člověk může realizovat sám sebe. Svoje zájmy, záliby a názory na to, co je dobré, kvalitní, smysluplné či krásné propisuje do univerza rozrůstající se sbírky. Vytváření sbírky si můžeme představit jako otevřený a dynamický proces, jehož výsledek není předem znám, neboť spolu s kolekcí se také prohlubují znalosti a zkušenosti sběratele, a tím se postupně proměňuje i její budoucnost.
Dlouhodobá výstava Jak sbírat umění: příběh Karla Tutsche představuje celoživotní dílo znalce, sběratele a neúnavného podporovatele mladých výtvarníků Karla Tutsche (1941–2008), jenž po více než čtvrt století na vlastní náklady provozoval brněnskou galerii Na bidýlku a svou činností přispíval k propagaci českého umění v zahraničí. V Brně byly naopak díky němu k vidění práce zahraničních autorů.
Výstava je pokusem o rekonstrukci Tutschovy cesty od amatérského sběratele drobné grafiky a exlibris k uznávanému znalci a majiteli jedné z nejvýznamnějších sbírek své doby u nás. Jednotlivá umělecká díla, jež se rozhodnutím sběratele ocitla v jeho brněnském bytě, dohromady vytváří subjektivní a tím i neopakovatelnou encyklopedii českého umění od poloviny 60. let 20. století do počátku milénia. Výstavu završuje kapitola věnovaná berlínské výtvarné scéně raných nultých let, s níž galerista udržoval kontakt a která v té době zažívala svůj největší rozmach a přitahovala začínající umělce z celé Evropy.
Sbírka byla zakoupena Galerií moderního umění v Hradci Králové (GMU) v roce 2021 a následujícího roku doplněna o soubor originálních kreseb ke katalogům vydaným galerií Na bidýlku. Online katalog téměř 1300 obrazů, kreseb, grafik, plastik, objektů, ale i neúplných součástí konceptuálních instalací, předmětů z vernisážových performancí a raritních kousků je dostupný ZDE.
Výstava byla podpořena Ministerstvem kultury České republiky a Statutárním městem Hradec Králové.
Vladimír Boudník, André Butzer, Roberto Cabot, Jiří David, Stanislav Diviš, Jiří Georg Dokoupil, Rudolf Fila, Michal Gabriel, Kurt Gebauer, Andrew Gilbert, Jiří Havlíček, Pavel Hayek, Aleš Hudeček, Dalibor Chatrný, Jasper Joffe, Jan Knap, Vladimír Kokolia, Vladimír Komárek, Jiří Kovanda, Alena Kučerová, Milan Kunc, Petr Kvíčala, Aleš Lamr, Kalin Lindena, Christian Macketanz, Ján Mančuška, Jiří Načeradský, Vladimír Novák, Villi / Vilém Nowak
Ivan Ouhel, Petr Pavlík, Jiří Petrbok, Robert Piesen, Otto Placht, Naděžda Plíšková, Ulric Roldanus, Zdenek Rykr, Zbyněk Sekal, Markus Selg, Harold Schouten, Zbyšek Sion, Vladimír Skrepl, Otakar Slavík, Jiří Sopko, Hartmut Sörgel, Astrid Sourkova (Habima Fuchs), Jiří Sozanský, Alice Stepanek a Steven Maslin, Antonín Střížek, Tomáš Svoboda, Katarína Szanyi, Jakub Špaňhel, Max Švabinský, Jan Vaněk, Tomáš Vaněk, Thomas Winkler, Otto Zitko
Kabinet sběratele | Aleš Lamr
Expozice, jež je součástí výstavy Jak sbírat umění: příběh Karla Tutsche, seznamuje návštěvníka se začátky sběratelství Karla Tutsche skrze první sekci ex libris – kolekci drobné účelové grafiky, jejíž logickým pokračováním bylo rozšíření zájmu o volnou grafickou tvorbu. Kabinet sběratele postupně představí jednotlivé autory a jejich práce na papíře, které jsou nepostradatelnou součástí sbírky.
Malíř, kreslíř, grafik, ilustrátor a autor řady realizací ve veřejném prostoru i architektuře. Je jedním z významných představitelů svébytné podoby pop-artu a tzv. české grotesky. Ačkoli na výtvarnou scénu vstupoval v době, kdy vrcholil zájem o krajní polohy abstrakce (informelní i geometrickou), zůstala v centru jeho díla figura a s ní spojený příběh. Koncem 60. let na sebe strhl pozornost obrazy, v nichž se mísil vliv evropské nové figurace s prvky světa popkultury, filmu a komiksu. Po vzoru Andy Warhola sumarizoval lidskou tvář do psychedelicky barevných ploch a stejně jako on si všímal světa celebrit. Ukázkou z této doby je kresba Smrt Jayne Mansfield (1970), americké herečky, která tragicky zahynula při autohavárii.
Dříve jasně rozpoznatelné figury a tvary se postupně stále více drobí. Na ploše plátna či papíru se odvíjí divoký rej plný expresivního pohybu a nestálosti, který snad původně mohl být krajinou, záhonem rostlin, zátiším či krásnou dámou. Díla plná světla evokují vitráže katedrál; autor jimi vědomě pro sebe a své okolí prosvětloval šedou dobu normalizace. Jeho Slavnost na tartanu, Ohňostroj, Mašinky strašinky či Vodní cyklocajt (vše z let 1978–1979) jsou vizuální slastí i laskavou parodií na události reálného světa.
Ve druhé polovině 80. let se Lamr obrací k víře. Dříve chaotické barevné plochy mísí do duhového spektra a doplňuje o tvary symbolů – hvězdy, trojúhelníky, věže či krystaly, které září v temnotách černé noci. Humor, satiru a chaos vystřídal promyšlený řád, harmonie a meditace. Základní znak umělcovy tvorby však zůstává stále stejný: zářivé barvy v jasně ohraničených plochách organických tvarů.
Ve Sbírce Karla Tutsche se nachází 5 barevných litografií, 14 kreseb a dále 8 cadavre exquis, které Aleš Lamr vytvořil s Janem Steklíkem, s nímž v 70. letech pořádal landartové akce, performance a výstavy v přírodním areálu nedaleko Potštejna. Samostatnou část pak tvoří kresby, které byly prezentovány na autorově výstavě v galerii Na bidýlku v letech 1987 (Černé kresby) a 1989 (Grafiky, hmotičky).
Karel Tutsch v 70. letech zakoupil od Aleše Lamra také jeden obraz, který však s největší pravděpodobností později sám prodal nebo daroval. Zpětné dohledání tohoto díla je znemožněno minimem informací, které by alespoň částečně usnadnily jeho identifikaci.
Galerie Na bidýlku II | Anna Kyjovská: Sleepy Heads
Koncept historicky zaměřené sbírkové výstavy bude rozšířen o cyklus komorních výstav nejmladší generace autorů, současných studentů či absolventů z ateliérů výtvarných škol. Kurátoři tak v novém kontextu oživí základní Tutschovu strategii, jíž bylo právě objevování a prezentace prací dosud neznámých výtvarníků. Galerie Na bidýlku II se tak stane laboratoří nových přístupů k tradičnímu médiu malby a instalace, jejichž proměny Tutsch několik desetiletí sledoval a podporoval.
Anna Kyjovská, rozená Štefanovičová (* 1996), se narodila ve slovenské Skalici. V současné době žije a pracuje v Praze, kde vystudovala Akademii výtvarných umění v malířském ateliéru Vladimíra Skrepla. Soustředí se především na malbu větších i menších formátů. Neopomenutelnou součástí její tvorby jsou také kresby a práce z keramiky nebo papírmaše. Obrazům předchází téměř vždy zjednodušené návrhy ve skicáku, kreslené většinou podle předlohy. Vybrané kresby, přenesené na plátno, se v průběhu tvorby oproti prvotní skice často mění. Na plátně autorka dotváří detaily a domýšlí barevné kompozice, s barvou však pracuje intuitivně. Malby mnohdy doprovázejí různé prostorové objekty, pro něž umělkyně čerpá inspiraci v dětské, lidové a domácí tvorbě.
Díla Anny Kyjovské zaujmou svým barevným zpracováním, ale také stylem malby, která je hravá, zkratkovitá, zjednodušená na základní linie. Autorka se často inspiruje v dávných kulturách, v cirkuse, loutkovém divadle či dětských hračkách nebo upomínkových předmětech. Tyto motivy převádí do současné malby s výraznou stylizací na hranici kýče. Využívá symboly a metafory, které odrážejí osobní i kolektivní zkušenosti, a experimentuje s barvami a texturami, aby vyjádřila emoce spojené se vzpomínkami. Výsledné dílo obsahuje odkazy na kulturní i historické kontexty nebo historické artefakty, čímž poukazuje na to, jak minulost formuje naši současnou identitu.
Tohoto tématu se dotýká i cyklus Sleepy Heads (2024). Vzniklá plátna slouží jako skicář imaginárních krajin, v němž lze donekonečna listovat a zkoumat při tom zákoutí vlastní paměti. Hlavním námětem série jsou polštáře a na nich spočívající hlavy, jež nepředstavují konkrétní osoby – konkrétní je pouze motiv na polštáři, který imituje vzor existujícího povlečení. I samotný rozměr obrazů (50 × 60 cm) kopíruje velikost polštáře. Stylizované podoby povlečení reflektují vzpomínky a pocity spojené s předměty se sentimentální hodnotou. Malba je přetažena tónovaným lněným terpentýnovým olejem, jenž vytváří barevný filtr evokující atmosféru rozsvícené lampy, tmu či západ slunce. V každém z obrazů se umělkyně soustředí na jednu barvu, kterou pro konkrétní dílo volí intuitivně.
Povlečení typické pro 90. a nultá léta, s jeho charakteristickými vzory, nás vrací do doby, kterou si mnoho z nás spojuje s nostalgií a lehkostí bytí, zatímco anonymní obličeje poukazují na univerzální zkušenosti a pocity, jež nás spojují. Tímto způsobem autorka nabízí prostor pro reflexi toho, co utváří naši identitu a jak nás formují vzpomínky na minulost. Každý obraz je pozváním k prozkoumání našeho vlastního vztahu k minulosti a její přítomnosti v našich životech a v naší paměti.
Pohled do výstavy
Pohled do výstavy
Pohled do výstavy
ZLEVA: Jiří Sopko, ZELENÝ BĚŽEC (1969); HLAVY (asi 1988–1991); Jiří Načeradský, NAHOŘE (1983); ŠTRAJCHPUDLÍCI (1967); BĚŽEC K. (1967); NÁVRAT ZTRACENÉHO SYNA (1966)
Pohled do výstavy
Detail díla Jiří Sopko, KŘIK (1976)
ZLEVA: Vladimír Kokolia, Z KRAJE POHÁDKY MÁJE (1986); Vladimír Novák, PRŮHLED (1979); POKUS (1981); Kurt Gebauer, TRPASLÍK POMNÍK (1985); STRAŠIDLA: TANCI, VZOŘI – POMNÍCI, OSTRAŽITOST, AGITSTROJ, SKALNÍ, KLECOHLAVY, ZÍTŘKŮM VSTŘÍC, SJEZDI, HOUPY – HOU (1987); BLIKAJÍCÍ HLAVA (1977–1988)
Pohled do výstavy
ZLEVA: Ivan Ouhel, POUPĚ (1983); LOM (1984); KRAJINA (1983); Vladimír Kokolia, PŘESNÍDÁVKA (1985)
ZLEVA: Jiří Kovanda, BEZ NÁZVU (1985); Michal Gabriel, PTÁK (1986); PEGAS (1987); PEGAS (1987)
Pohled do výstavy
Detail díla Jiří Georg Dokoupil, CYKLUS PRAHA 1–8
ZLEVA: Jiří David, NA RŮŽÍCH (1988); DOMOV (1988); Stanislav Diviš, TRNY (1987)
ZLEVA: Stanislav Diviš, KAŠPAŘI (PRŮVOD FUNKCIONÁŘŮ – VĚRNI ZŮSTANEME) (1985); Otto Placht, APAČ (asi 1986–1987); Michal Gabriel, TŘI PSI (1986); Jiří Kovanda, BEZ NÁZVU (1986); Antonín Střížek, KŘESLO (1990); PÁV (1988)
Detail díla Michal Gabriel, TŘI PSI (1986)
Jiří Kovanda, MILOSTNÁ LYRIKA (1988)
ZPRAVA: Jiří Kovanda, KRUTÁ HISTORIE (1987); BEZ NÁZVU (1985); Antonín Střížek, PERLY (1991); Michal Gabriel, Z PRALESA (1987–1988); Antonín Střížek, SOVA (1989)
Pohled do výstavy
Pohled do výstavy
Pohled do výstavy
ZLEVA: Jiří David, Z CYKLU SKRYTÉ PODOBY (1992); Z CYKLU RUCE NAD UMĚNÍM (1998); Ján Mančuška, BEZ NÁZVU I–V (2000); MODRÝ OVÁL (1998); MODRÝ SEKTOR (1998)
SHORA: Tomáš Vaněk, BEZ NÁZVU (PARTICIP Č. 6) I–V (1999); PARTICIP Č. 7 (2024)
Pohled do výstavy
Pohled do výstavy
ZLEVA: Tomáš Svoboda, NOČNÍ ULICE (2000); Vladimír Skrepl, BEZ NÁZVU I–II (2002 a 2024); BEZ NÁZVU (2002)
ZLEVA: Harold Schouten, MALOVÁNO NA VODĚ 5 (1992); MALOVÁNO NA VODĚ I–III (1992); Christian Macketanz, SPÁNEK A PROMĚNY I–IV, ZÁTIŠÍ (1994 a 1995); Milan Kunc, ZÁTIŠÍ I–III (1994); Jan Knap, ZATIŠÍ I–II (1995); Otto Zitko, BEZ NÁZVU I-II (1993); Christian Macketanz, MARTIN V LESE (2000)
Pohled do výstavy
SHORA: Katarína Szanyi, POD PŘIKRÝVKOU (2002); KOUZLO (1999)
Pohled do výstavy
ZLEVA: Astrid Sourkova / Habima Fuchs, BUDETE NÁM MUSET DŮVĚŘOVAT I (asi 2003); BEZ NÁZVU (DIE GROSSE ZEIT DER MIMOSE / VELKÁ DOBA MIMÓZY) (asi 2005); SOUSEDŮV PES SNĚDL DORT (2004)
Markus Selg, TORTOUR (2004)
Pohled do výstavy
Pohled do výstavy
Pohled do výstavy
Pohled do výstavy
