Sběratelství výtvarného umění je jednou z činností, jíž moderní člověk může realizovat sám sebe. Svoje zájmy, záliby a názory na to, co je dobré, kvalitní, smysluplné či krásné propisuje do univerza rozrůstající se sbírky. Vytváření sbírky si můžeme představit jako otevřený a dynamický proces, jehož výsledek není předem znám, neboť spolu s kolekcí se také prohlubují znalosti a zkušenosti sběratele, a tím se postupně proměňuje i její budoucnost.
Dlouhodobá výstava Jak sbírat umění: příběh Karla Tutsche představuje celoživotní dílo znalce, sběratele a neúnavného podporovatele mladých výtvarníků Karla Tutsche (1941–2008), jenž po více než čtvrt století na vlastní náklady provozoval brněnskou galerii Na bidýlku a svou činností přispíval k propagaci českého umění v zahraničí. V Brně byly naopak díky němu k vidění práce zahraničních autorů.
Výstava je pokusem o rekonstrukci Tutschovy cesty od amatérského sběratele drobné grafiky a exlibris k uznávanému znalci a majiteli jedné z nejvýznamnějších sbírek své doby u nás. Jednotlivá umělecká díla, jež se rozhodnutím sběratele ocitla v jeho brněnském bytě, dohromady vytváří subjektivní a tím i neopakovatelnou encyklopedii českého umění od poloviny 60. let 20. století do počátku milénia. Výstavu završuje kapitola věnovaná berlínské výtvarné scéně raných nultých let, s níž galerista udržoval kontakt a která v té době zažívala svůj největší rozmach a přitahovala začínající umělce z celé Evropy.
Sbírka byla zakoupena Galerií moderního umění v Hradci Králové (GMU) v roce 2021 a následujícího roku doplněna o soubor originálních kreseb ke katalogům vydaným galerií Na bidýlku. Online katalog téměř 1300 obrazů, kreseb, grafik, plastik, objektů, ale i neúplných součástí konceptuálních instalací, předmětů z vernisážových performancí a raritních kousků je dostupný ZDE.
Výstava byla podpořena Ministerstvem kultury České republiky a Statutárním městem Hradec Králové.
Vladimír Boudník, André Butzer, Roberto Cabot, Jiří David, Stanislav Diviš, Jiří Georg Dokoupil, Rudolf Fila, Michal Gabriel, Kurt Gebauer, Andrew Gilbert, Jiří Havlíček, Pavel Hayek, Aleš Hudeček, Dalibor Chatrný, Jasper Joffe, Jan Knap, Vladimír Kokolia, Vladimír Komárek, Jiří Kovanda, Alena Kučerová, Milan Kunc, Petr Kvíčala, Aleš Lamr, Kalin Lindena, Christian Macketanz, Ján Mančuška, Jiří Načeradský, Vladimír Novák, Villi / Vilém Nowak
Ivan Ouhel, Petr Pavlík, Jiří Petrbok, Robert Piesen, Otto Placht, Naděžda Plíšková, Ulric Roldanus, Zdenek Rykr, Zbyněk Sekal, Markus Selg, Harold Schouten, Zbyšek Sion, Vladimír Skrepl, Otakar Slavík, Jiří Sopko, Hartmut Sörgel, Astrid Sourkova (Habima Fuchs), Jiří Sozanský, Alice Stepanek a Steven Maslin, Antonín Střížek, Tomáš Svoboda, Katarína Szanyi, Jakub Špaňhel, Max Švabinský, Jan Vaněk, Tomáš Vaněk, Thomas Winkler, Otto Zitko
Kabinet sběratele | Jiří Načeradský
Expozice, jež je součástí výstavy Jak sbírat umění: příběh Karla Tutsche, seznamuje návštěvníka se začátky sběratelství Karla Tutsche skrze první sekci ex libris – kolekci drobné účelové grafiky, jejíž logickým pokračováním bylo rozšíření zájmu o volnou grafickou tvorbu. Kabinet sběratele postupně představí jednotlivé autory a jejich práce na papíře, které jsou nepostradatelnou součástí sbírky.
Malíř, grafik, dlouholetý pedagog a čelní představitel nové figurace 60. let, jenž je díky absurdnímu sarkasmu svých prací spojován také s okruhem české grotesky. Přestože se jeho díla už od dob studií vyznačovala gestickou syrovostí a expresivitou, za každým zdánlivě náhodným tahem se skrývá vědomá a promyšlená strategie. Malba i kresba jsou pro Načeradského hrou, která v průběhu let prošla mnoha poměrně radikálními proměnami: „V každém věku člověk myslí jinak, žije jinak, a tudíž by měl taky jinakmalovat…, i když je furt ten samej. Já se nechci poznávat, já se chci překvapovat, alespoň trochu… .“ Od roku 1967, kdy v pražském Mánesu vystavil sérii obrazů nahých běžců, nepřestal překvapovat nejen sebe, ale i umělecké kritiky a návštěvníky svých výstav – realistické momentky vystřídaly stylizované stroje, komiksoví kačeři Donaldi, deformované ženské postavy, ale i geometrické krajiny.
Ačkoli celoživotním tématem Jiřího Načeradského byla interakce mezi mužem a ženou, často plná až brutální erotiky, vzájemného boje, opatrného obcházení, vábení a zničujících intrik, počátkem 90. let obrátil svou pozornost k jednotlivci, k samotnému muži v prostoru univerza. Spolu s matematikem Jaroslavem Nešetřilem tvořili metodou „antropogeometrie“, která se propsala i do kreseb pro dvě výstavy v Tutschově galerii Na bidýlku (Na ramenou obrů1–2, 1994 a 1995). Načeradský v nich vzdal hold starým mistrům a myslitelům, jejichž díla nám umožňují nahlédnout dále, než by se jim samotným kdy podařilo.
Kolekce kreseb a grafik Jiřího Načeradského je nejrozsáhlejším souborem Sbírky Karla Tutsche. Téměř 100 prací dokumentuje autorovu tvorbu mezi lety 1965 a 1994. Je pravděpodobné, že větší část z nich se do sbírky dostala v souvislosti s neoficiálními výstavami, které Tutsch organizoval na přelomu 70. a 80. let. Načeradského výstava se dle pamětníků uskutečnila v roce 1978 a díky explicitně sexuálním a sarkastickým motivům se pro návštěvníky stala nezapomenutelným zážitkem.
Galerie Na bidýlku II | Gabriela Slaninková: Spojení
Koncept historicky zaměřené sbírkové výstavy bude rozšířen o cyklus komorních výstav nejmladší generace autorů, současných studentů či absolventů z ateliérů výtvarných škol. Kurátoři tak v novém kontextu oživí základní Tutschovu strategii, jíž bylo právě objevování a prezentace prací dosud neznámých výtvarníků. Galerie Na bidýlku II se tak stane laboratoří nových přístupů k tradičnímu médiu malby a instalace, jejichž proměny Tutsch několik desetiletí sledoval a podporoval.
V poslední dekádě pozorujeme v malbě dominantní návrat figury spojený s hledáním nových forem jazyka, kterým je možné znovu přemýšlet o tom, co znamená být člověkem. Jde o zdánlivě paradoxní strategii jak získat ztracenou realitu pomocí fiktivního vyprávění, neboť únik ze skutečného života do imaginárních světů, především mediálních a virtuálních, je palčivým problémem nejen mladé generace.
Jednou z výrazných představitelek tohoto směru současné malby je Gabriela Slaninková, absolventka ateliéru kresby Jiřího Petrboka na Akademii výtvarných umění v Praze. Její díla zaujmou bravurní technikou malby, dynamickým stylem, jímž dokáže zachytit plynutí času na plátně, i svou harmonickou barevností. O identičnost obrazů se zasazují nejen figurální elementy, ale také prostředí či předměty, které se na nich repetitivně objevují. Dřívější série portrétů vystřídaly monumentální figurální obrazy zdánlivě banálních scén, které autorka dále rozvíjí řadou menších pláten – „zvětšenin“ detailů původních obrazů, avšak s pozměněnou kompozicí.
Ve svých dílech se umělkyně nevěnuje pouze zachycení postav a interakce mezi jednotlivými aktéry, ale především pohledu do vlastního nitra skrze výraz tváře i letmá gesta. Každý drobný detail na plátně pomáhá dotvořit výsledný dojem, situaci. Zachycení pohybu, aktuálního momentu, a jeho pokračování se objevuje až v pozdějších pracích, nejčastěji v podobě rozpohybované ruky, která autorku provází celým jejím dílem. Ruka zde zastává více rolí, v závislosti na souvislostech celku: ruka jako symbol ochrany, dotyku, ale i SPOJENÍ, nebo jako negativní symbol moci.
Pohled do výstavy
Pohled do výstavy
Pohled do výstavy
ZLEVA: Jiří Sopko, ZELENÝ BĚŽEC (1969); HLAVY (asi 1988–1991); Jiří Načeradský, NAHOŘE (1983); ŠTRAJCHPUDLÍCI (1967); BĚŽEC K. (1967); NÁVRAT ZTRACENÉHO SYNA (1966)
Pohled do výstavy
Detail díla Jiří Sopko, KŘIK (1976)
ZLEVA: Vladimír Kokolia, Z KRAJE POHÁDKY MÁJE (1986); Vladimír Novák, PRŮHLED (1979); POKUS (1981); Kurt Gebauer, TRPASLÍK POMNÍK (1985); STRAŠIDLA: TANCI, VZOŘI – POMNÍCI, OSTRAŽITOST, AGITSTROJ, SKALNÍ, KLECOHLAVY, ZÍTŘKŮM VSTŘÍC, SJEZDI, HOUPY – HOU (1987); BLIKAJÍCÍ HLAVA (1977–1988)
Pohled do výstavy
ZLEVA: Ivan Ouhel, POUPĚ (1983); LOM (1984); KRAJINA (1983); Vladimír Kokolia, PŘESNÍDÁVKA (1985)
ZLEVA: Jiří Kovanda, BEZ NÁZVU (1985); Michal Gabriel, PTÁK (1986); PEGAS (1987); PEGAS (1987)
Pohled do výstavy
Detail díla Jiří Georg Dokoupil, CYKLUS PRAHA 1–8
ZLEVA: Jiří David, NA RŮŽÍCH (1988); DOMOV (1988); Stanislav Diviš, TRNY (1987)
ZLEVA: Stanislav Diviš, KAŠPAŘI (PRŮVOD FUNKCIONÁŘŮ – VĚRNI ZŮSTANEME) (1985); Otto Placht, APAČ (asi 1986–1987); Michal Gabriel, TŘI PSI (1986); Jiří Kovanda, BEZ NÁZVU (1986); Antonín Střížek, KŘESLO (1990); PÁV (1988)
Detail díla Michal Gabriel, TŘI PSI (1986)
Jiří Kovanda, MILOSTNÁ LYRIKA (1988)
ZPRAVA: Jiří Kovanda, KRUTÁ HISTORIE (1987); BEZ NÁZVU (1985); Antonín Střížek, PERLY (1991); Michal Gabriel, Z PRALESA (1987–1988); Antonín Střížek, SOVA (1989)
Pohled do výstavy
Pohled do výstavy
Pohled do výstavy
ZLEVA: Jiří David, Z CYKLU SKRYTÉ PODOBY (1992); Z CYKLU RUCE NAD UMĚNÍM (1998); Ján Mančuška, BEZ NÁZVU I–V (2000); MODRÝ OVÁL (1998); MODRÝ SEKTOR (1998)
SHORA: Tomáš Vaněk, BEZ NÁZVU (PARTICIP Č. 6) I–V (1999); PARTICIP Č. 7 (2024)
Pohled do výstavy
Pohled do výstavy
ZLEVA: Tomáš Svoboda, NOČNÍ ULICE (2000); Vladimír Skrepl, BEZ NÁZVU I–II (2002 a 2024); BEZ NÁZVU (2002)
ZLEVA: Harold Schouten, MALOVÁNO NA VODĚ 5 (1992); MALOVÁNO NA VODĚ I–III (1992); Christian Macketanz, SPÁNEK A PROMĚNY I–IV, ZÁTIŠÍ (1994 a 1995); Milan Kunc, ZÁTIŠÍ I–III (1994); Jan Knap, ZATIŠÍ I–II (1995); Otto Zitko, BEZ NÁZVU I-II (1993); Christian Macketanz, MARTIN V LESE (2000)
Pohled do výstavy
SHORA: Katarína Szanyi, POD PŘIKRÝVKOU (2002); KOUZLO (1999)
Pohled do výstavy
ZLEVA: Astrid Sourkova / Habima Fuchs, BUDETE NÁM MUSET DŮVĚŘOVAT I (asi 2003); BEZ NÁZVU (DIE GROSSE ZEIT DER MIMOSE / VELKÁ DOBA MIMÓZY) (asi 2005); SOUSEDŮV PES SNĚDL DORT (2004)
Markus Selg, TORTOUR (2004)
Pohled do výstavy
Pohled do výstavy
Pohled do výstavy
Pohled do výstavy
