Koncept historicky zaměřené sbírkové výstavy Jak sbírat umění: příběh Karla Tutsche bude rozšířen o cyklus komorních výstav nejmladší generace autorů, současných studentů či absolventů z ateliérů výtvarných škol. Kurátoři tak v novém kontextu oživí základní Tutschovu strategii, jíž bylo právě objevování a prezentace prací dosud neznámých výtvarníků. Galerie Na bidýlku II se tak stane laboratoří nových přístupů k tradičnímu médiu malby a instalace, jejichž proměny Tutsch několik desetiletí sledoval a podporoval.
Anna Kyjovská, rozená Štefanovičová (* 1996), se narodila ve slovenské Skalici. V současné době žije a pracuje v Praze, kde vystudovala Akademii výtvarných umění v malířském ateliéru Vladimíra Skrepla. Soustředí se především na malbu větších i menších formátů. Neopomenutelnou součástí její tvorby jsou také kresby a práce z keramiky nebo papírmaše. Obrazům předchází téměř vždy zjednodušené návrhy ve skicáku, kreslené většinou podle předlohy. Vybrané kresby, přenesené na plátno, se v průběhu tvorby oproti prvotní skice často mění. Na plátně autorka dotváří detaily a domýšlí barevné kompozice, s barvou však pracuje intuitivně. Malby mnohdy doprovázejí různé prostorové objekty, pro něž umělkyně čerpá inspiraci v dětské, lidové a domácí tvorbě.
Díla Anny Kyjovské zaujmou svým barevným zpracováním, ale také stylem malby, která je hravá, zkratkovitá, zjednodušená na základní linie. Autorka se často inspiruje v dávných kulturách, v cirkuse, loutkovém divadle či dětských hračkách nebo upomínkových předmětech. Tyto motivy převádí do současné malby s výraznou stylizací na hranici kýče. Využívá symboly a metafory, které odrážejí osobní i kolektivní zkušenosti, a experimentuje s barvami a texturami, aby vyjádřila emoce spojené se vzpomínkami. Výsledné dílo obsahuje odkazy na kulturní i historické kontexty nebo historické artefakty, čímž poukazuje na to, jak minulost formuje naši současnou identitu.
Tohoto tématu se dotýká i cyklus Sleepy Heads (2024). Vzniklá plátna slouží jako skicář imaginárních krajin, v němž lze donekonečna listovat a zkoumat při tom zákoutí vlastní paměti. Hlavním námětem série jsou polštáře a na nich spočívající hlavy, jež nepředstavují konkrétní osoby – konkrétní je pouze motiv na polštáři, který imituje vzor existujícího povlečení. I samotný rozměr obrazů (50 × 60 cm) kopíruje velikost polštáře. Stylizované podoby povlečení reflektují vzpomínky a pocity spojené s předměty se sentimentální hodnotou. Malba je přetažena tónovaným lněným terpentýnovým olejem, jenž vytváří barevný filtr evokující atmosféru rozsvícené lampy, tmu či západ slunce. V každém z obrazů se umělkyně soustředí na jednu barvu, kterou pro konkrétní dílo volí intuitivně.
Povlečení typické pro 90. a nultá léta, s jeho charakteristickými vzory, nás vrací do doby, kterou si mnoho z nás spojuje s nostalgií a lehkostí bytí, zatímco anonymní obličeje poukazují na univerzální zkušenosti a pocity, jež nás spojují. Tímto způsobem autorka nabízí prostor pro reflexi toho, co utváří naši identitu a jak nás formují vzpomínky na minulost. Každý obraz je pozváním k prozkoumání našeho vlastního vztahu k minulosti a její přítomnosti v našich životech a v naší paměti.
