Alena Kotzmannová | Statické drama
21/02/25–08/06/25

Autorská výstava Statické drama fotografky a vizuální umělkyně Aleny Kotzmannové, situovaná do prostoru Černé kostky určeného k reflexi pohyblivého obrazu v tvorbě vybraných autorů, prezentuje dílo umělkyně ze sbírky Galerie moderního umění v Hradci Králové doplněné o její další práce.

Kompaktní temná místnost Černá kostka s atmosférou kinosálu mě inspirovala provázat v jedné instalaci různá média: útržky filmů, zastavené pohyblivé obrazy a rozpohybované fotografie. Hru s pamětí, asociacemi a postupné budování napětí podtrhují vizuální reference k estetice film noir.

Ze sbírek GMU jsem do výstavy vybrala dílo Konec filmu (2001) reprezentující téma vztahu statického a pohyblivého obrazu. V instalaci na něj navazuje video Home Cinema (2006) sestavené ze znělek filmových produkčních společností, jež předcházejí každému celovečernímu filmu. Znělky jsou specifické krátké filmové formáty prezentující producenta, zejména se ale vyznačují maximálním emocionálním působením na diváka – vyvolávají očekávání brzkého dobrodružství. Pozorovatel série znělek se stává obětí permanentního nalaďování se na příchod něčeho napínavého, předpokládaná katarze se ale nikdy nedostaví.

Dvě zmíněná starší díla propojuje nový cyklus Statické drama (2025). Tvoří ho několik statických fotografií s motivy světel v nočních exteriérech a zšeřelých interiérech, které jsou rozpohybovány drobnými a mnohdy obtížně dekódovatelnými posuny v obraze. Obrazovky promítající záběry svítidel jsou ve výstavním prostoru Černá kostka rozmístěny před diváka tak, že částečně zakrývají výhled na projekční plátno s projekcí Home Cinema. Tím vytváří specifickou situaci, v níž se prolíná veřejné prostředí kinosálu s dojmem intimního prohlížení fotografií v albu nebo telefonu. Obrazovky zaclání výhled na hlavní projekci jako hlavy před námi v kině sedících diváků.

Hlavním tématem instalace pro královéhradeckou galerii je znejistění charakteru prostředí a typu média, jež konfrontují návštěvníka. Jsme v kině, nebo v bezpečí své domácnosti? Jdeme nezúčastněně noční ulicí, nebo sledujeme nekonečný horor? Sdílíme prostředí s někým dalším, nebo hrajeme hru na schovávanou s vlastní roztříštěnou pozorností, která nás nabádá přeskakovat z obrazu do obrazu? Vyvolání asociací, prolínání vrstev paměti a hra s představou, co bylo před obrazem a co se bude dít vzápětí, jsou jedny z mých strategií autorského zkoumání stále se proměňující role média fotografického obrazu.

Text: Alena Kotzmannová

ALENA KOTZMANNOVÁ (* 1974) studovala na UMPRUM v Praze, v Ateliéru konceptuální a intermediální tvorby u profesorky Adély Matasové, a v Ateliéru fotografie u docenta Pavla Štechy. Následně absolvovala doktorské studium na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V současné době vede ateliér Fotografie II. na pražské UMPRUM. Koncept a multimediální přístup vystihují autorčinu práci s fotografií, kterou vystavuje v dialogu např. s videem nebo samotným prostorem. Umělkyně se snaží zachycovat viděné pohledem jiné doby, nebo odkrývat utajené vrstvy situací. K fotografii přistupuje podvědomě, intuitivně. Tematicky zůstává věrná zachycování času či časovosti. Pro její práci je příznačný opakovaný návrat k motivům, jež zkoumá s odstupem času, pokaždé jinak, z posunuté perspektivy. Fotografie a videoinstalace Aleny Kotzmannové stojí na pomezí snu, reality a fikce. Paměť a představivost jsou zásadní jak pro autorčinu vlastní tvorbu, tak pro vnímání jejích děl.

Výstava byla podpořena Ministerstvem kultury České republiky a Statutárním městem Hradec Králové.