Výstavy akčního umění v Bílé a Černé kostce královéhradecké galerie přibližují fenomén tohoto uměleckého proudu. Některé práce představují veřejnosti vůbec poprvé. Sledují především díla spojená s prostorem východních Čech, která však prezentují v kontextu dalších důležitých prací tohoto směru ze sbírek GMU, jež vznikly v českém prostředí.
Výstava byla podpořena Ministerstvem kultury České republiky a Statutárním městem Hradec Králové.
V Bílé kostce jsou představena díla realizovaná převážně ve východočeském regionu, která GMU získala během posledních dvou let v rámci přípravy monografie multimediálního umělce Milana Langera. Tyto práce prozatím nebyly v odborných publikacích dostatečně reflektovány a zůstávaly skryté v osobních archivech autorů a jejich přátel. Vystavená díla zahrnují rozmanité formy akčního umění, jako je performance, happening, body-art či land-art. Současně také představují nejrůznější druhy jejich dokumentace – například foto-performance Karla Milera, dokumentace akce pořízené samotným umělcem jako v případě Jaroslava Richtra či fotografie Zdeňka Merty, zachycující celý průběh happeningů Milana Langera. Vystavené práce mohou dokumentovat také nejrůznější předměty a artefakty použité nebo vzniklé v rámci akcí, jak je patrné například v tvorbě Vladimíra Škody.
Výstava v Bílé kostce mimo jiné přibližuje i nepříliš známé propojení východočeského regionu s pražskou uměleckou scénou, které se uskutečnilo v roce 1977 díky královéhradecké výstavě ve Vysokoškolském klubu a následné bytové akci. Té se kromě Milana Langera, Jaroslava Richtra a dalších zúčastnili i Karel Miler, Jan Mlčoch, Petr Štembera a Jiří Kovanda.
V Černé kostce návštěvníci mohou zhlédnout filmy, videa a dokumentace akčního umění ze Sbírky pohyblivého obrazu královéhradecké galerie. Reprezentativní výběr děl představuje tvorbu českých umělců od 70. do 90. let. Zahrnuje surové nahrávky happeningů Milana Knížáka: Kamenný obřad (1971) či Materiálové události (1977), nebo záznam z koncertu Knížákovy skupiny Aktual v Holubíně (1972), pořízený Petrem Prokešem. Prezentuje rovněž filmové pásmo složené ze sedmi performancí umělce Lumíra Hladíka, realizované převážně v krajině.
Část výstavy věnovaná body-artu nabízí filmy či videa z akcí, ve kterých autoři pracují s vlastním tělem, jako v případě Rozbíjím své sochy & Pálím své kresby (1983), Autoportrétu (1984) nebo Padání (1985) Tomáše Rullera, Líčení Fata Morgány (1992) a Mezi večeří a snídaní (1992) Jiřího Černického či Manipulace Rudolfa Němce z 80. let. Dále představí také záznamy akcí pořádaných v krajině: Na vrcholu Zebín (1988) a Autodafé Měkkohlavých (1989) Miloše Šejna, Tracing Shadows (1955) Milana Kohouta, Bez názvu (1980) Michala Baumbrucka či akci Pocta Fafejtovi (1972) Zorky Ságlové zdokumentovanou Janem Ságlem.
