Salon opomenutých přímo navazuje na výstavu Hledá se mistrovské dílo (GMU, 08/10/2023–26/05/2024), kde přibližně 2 200 návštěvníků hlasovalo pomocí žetonů o tom, které z 214 vystavených obrazů by chtěli domů, a které by naopak rádi viděli ve stálé expozici. Projekt pracuje s nasbíranými výsledky a soustřeďuje se na autory těch děl, jež dostala nejméně hlasů. Název projektu je odvozen od slavného Salonu odmítnutých, uspořádaného poprvé v roce 1863, když porota oficiálního pařížského Salonu odmítla dvě třetiny přihlášených obrazů. Některá z odmítnutých děl se následně stala ikonami moderního umění.

Výstava Luďka Rathouského a Zbyňka Sekala ze sbírek GMU je mezigeneračním a intermediálním dialogem, zasazeným do tvarosloví formální abstrakce. Podstatnou konotativní roli může v jejich společné prezentaci sehrát právě charakteristická materialita, která supluje chybějící doslovné narativní elementy a zasazuje tak významovou strukturu jejich děl spíše do prožívaného emocionálního napojení nežli do racionálně, jazykově artikulovaných příběhů.

V prostoru Černé kostky zamýšlí autorka představit nedávnou akvizici GMU – velkoformátovou černobílou fotografii na plátně s názvem Konec filmu (2001) a dále video Home Cinema (2006), poskládané z filmových znělek produkčních společností, které odkazují k začátkům mnoha filmů, jež však nikdy nezačnou.