Světlana Pavlíčková | Milieu
07/10/22–15/01/23

Světlana Pavlíčková je významnou umělkyní královéhradeckého regionu. Krajkářka a návrhářka paličkovaných vzorů prezentuje v prostoru Bílé kostky svůj mnohaletý a stále neuzavřený projekt Milieu. Každé milieu – vyšívaná dečka, honosný ubrus ke stolování, prostírání – se často skládá z uschovaných nebo nalezených předmětů a kromě mnoha hodin práce ukrývá také autorčiny osobní zážitky, příběhy, a současně nabízí úkryt před vnějším světem. V tvorbě Světlany Pavlíčkové se kromě vytříbeného estetického cítění odráží také její krajkářská průprava, láska k textilu a záliba ve sbírání nejrůznějších předmětů. Výstavu doplňují sochy z depozitáře královéhradecké galerie od sochařů Karla Hyliše a Miloslava Chlupáče.

Výstava představuje autorčino komplexní chápání textilií, založené na propojení jejich vizuální i materiálové stránky s kulturním, sociálním a historickým kontextem. Světlana Pavlíčková ve své současné tvorbě porušuje tradicí ustálená pravidla vlastního řemesla mimo jiné tím, že používá nesčetné možnosti kombinace materiálů a technik. Sama sebe tak učí, že nic není špatně. Ukazuje, že se každý materiál dá recyklovat, z naučených technik lze vybrat to potřebné a začít vyprávět nový příběh. Velkou inspiraci čerpá z japonské techniky Boro, někdy také nazývané jako „technika oprav“. Japonské ženy ji od 15. století využívaly k prodloužení životnosti potrhaných oděvů a pokrývek. Výsledkem mnohaletých oprav byl jedinečný oděv vyprávějící rodinný příběh několika generací. Také Světlana Pavlíčková je milovnicí příběhů, které sama vymýšlí, sepisuje a především ukládá do textilních prací. V jejích výšivkách můžeme nalézt i vzkazy psané autorským písmem. Vedle naprosto odosobněných příběhů umělkyně do svých děl začleňuje i vlastní deníky a konfrontuje tak diváky se svými radostnými i bolestnými vzpomínkami.

Proces autorčiny tvorby není – jak sama uvádí – konceptuální. Začíná nalezením materiálu, který zdědila, uschovala, dostala darem nebo „ulovila“ v second handech či výprodejích. Výchozím bodem její práce jsou tedy shromážděné skladebné prvky – nejrůznější látky, kresby a výrobky jejích dětí nebo vnoučat, předměty, které ji zaujaly, ale i ruční práce neznámých autorů, ze kterých vytváří zcela nové objekty.

Světlana Pavlíčková (*1954 Hradec Králové) vystudovala
obor paličkované krajky na Školském ústavu umělecké výroby Praha – pobočka Vamberk a své řemeslo nejdříve uplatnila jako krajkářka v družstvu Vamberecké krajky (1973–1978), kde později působila i jako návrhářka (1978–1991). Od roku 1991 se věnuje volné tvorbě, vydává vzory na paličkování, působí jako lektorka v oboru paličkované krajky a ručního patchworku. Za svou práci získala mnohá ocenění, například první cenu v soutěži pracovníků LUV v oboru paličkované krajky (1980,1985), hlavní cenu AMTEX Klatovy za textilní aplikaci (1987, 1990, 1993), druhou cenu za provedení motivu Davidovy hvězdy udělenou Židovským muzeem v Praze (2004) nebo Bronzovou paličku na Bienále české krajky ve Vamberku (2008). V roce 2022 obdržela diplom Muzea krajky Vamberk. Od roku 1978 vystavuje v rámci samostatných i kolektivních výstav v České republice i zahraničí. Její tvorba je zastoupena ve sbírkách Muzea krajky ve Vamberku, Muzea krajky v Prachaticích, Židovského muzea v Praze, Třebechovického muzea betlémů a italského Museo del Ricamo e del Tessile ve Valtopině.

Výstava byla podpořena Ministerstvem kultury České republiky a Statutárním městem Hradec Králové.